Když potkáme někde v lepší společnosti člověka v zablácených holínkách, pochopitelně neunikne naší pozornosti. Neunikne jí asi stejně jako dáma v lodičkách, brodící se někde na venkově bahnem. Ale to jsou asi ty jediné typy případů, kdy se podivujeme nad tím, že je někdo obutý. Ve všech ostatních případech je pro nás skutečnost, že má někdo na svých nohou boty, něčím naprosto samozřejmým. Protože tak to u nás chodí, že se obouváme, a to nejen při cestách z domu, ale i ve své domácnosti.
Boty se už dávno staly našimi průvodci životem, už dávno bez nich nedáme pomalu ani ránu. A jak se naše společnost vyvíjí, a tudíž se i zdokonaluje nabízející se zboží, je logické, že už se našinci dávno nespokojí jenom s jedněmi univerzálními botami. Každý z nás vlastní více druhů obuvi, a takové boty jsou pochopitelně přiměřené tomu, co od nich jejich vlastník očekává.
A co se od bot očekává? Někdy hlavně pohodlí, jindy především elegance. A někdo si může vybírat své obutí i podle jiných kritérií.
Ovšem pokud se jedná o boty, které si naši lidé pořizují k tomu, aby v nich mohli chodit někde venku, v přírodě, sehrává tu rozhodující roli jejich pohodlnost a bezpečnost. Protože někde uprostřed přírody, třeba i na hony vzdáleni od civilizace, nemůžeme boty jednoduše zout a koupit si tam nové, lepší. Ani si tam neusušíme mokrou obuv, ani tam nemůžeme někde pod širým nebem setrvat do doby, než se nám ztratí puchýře z chodidel a odřeniny z nártů. A proto si tam chytří lidé pořizují dokonalou obuv, která stojí za to. A tou jsou trekové boty, které vyhovují ve všech ohledech potřebám turistů a které jsou pro pobyt v přírodě dokonalé.
Kdo má takové kvalitní boty, ten se nemusí ničeho obávat. Ten si může vandrovat, třeba i jako v oné písni z dob minulého režimu ‚skal a stepí, divočinou‘. A vždy se bude cítit maximálně komfortně.